Canisterapie

Canisterapie

Pojem Canisterapie je složen ze slov „Canis – pes a terapie – léčení“. Existuje však mnoho způsobů jeho překladu: „Canisterapie je léčba lidské duše psí láskou“ (L. Gajdová), „Canisterapie je způsob terapie, která využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka“ aj.

Ve světě se canisterapie rozvinula převážně v 50. letech 20. století. U nás se začala intenzivněji rozvíjet po roce 1990. Sociologové si totiž před lety všimli, že péče o domácí zvířectvo zvýhodňuje nejen životní styl, ale i zdravotní stav venkovanů ve srovnání se stejně starými občasny ve městech. Psychologové, psychiatři a neurofyziologové využili tyto poznatky a zavedli již před více než patnácti lety do režimu dne cílevědomý a pravidelný kontakt se živými zvířaty, jako součást komplexní léčby nemocí ve stáří. V dnešní době se canisterapie používá především k řešení problémů psychologických, citových, sociálně integračních aj.

 

Využití Canisterapie v geriatrii

Velice důležitým oborem, kde je canisterapie užitečná a kde se jí hojně využívá je geriatrie. Zvířata totiž mohou starým a opuštěným lidem nabídnout nejen přátelství, lásku, pocit vzájemné potřebnosti, ale i respektování. Pozitivní úloha zvířete spočívá nejen ve schopnosti zastoupit chybějící úzké mezilidské vztahy, ale i popudu k pravidelném pohybu a nabídce prožívání slasti v zanedbávané hmatové stimulaci – to je možnost se se zvířetem pomuchlat, pomazlit vzájemně se přitulit. Pejsek dává také svému pánovi určitou jistotu a věrnost ve vztahu k němu, zvyšuje pocit bezpečí a napomáhá ke zmírnění pocitu osamění, žalu a bolesti při ztrátě životního partnera. Je dobrým prostředníkem k lepší komunikaci a navazování kontaktu s okolím, dokáže vyburcovat z nostalgie a deprese. Pes nerozlišuje podle vizáže či onemocnění, ale podle vnitřních hodnot.

Proto i v našem domově máme již několik let canisterapii zavedenou, jako osvědčenou součást aktivizačních programů pro naše klienty. Koncept, podle kterého o klienty pečujeme, je postaven na biografii klienta a z těchto životních příběhů víme, že naši klienti ve většině případů pocházejí z venkova, ale i ti, kteří z venkova nepocházejí, měli doma docela často nějaké zvíře, ve většině případů to byl právě pes. Proto zařazení canisterapie do programu je pro nás téměř povinností.

Pes položil čumák do rukou klientaKlientka češe heřebenem černého labradora

Klient si hladí bernardýnaČerný labrador s terapeutkou
 

Výjimkou nejsou ani kočky, morčata či papoušci

Slova koordinátorky potvrzuje Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb České republiky. „Canisterapie (tedy terapeutická práce se psy), probíhá dnes již ve většině (nejen) domovů pro seniory. Těžko byste hledali zařízení, kam canisterapeutičtí psi nechodí. Pes není, až na výjimky, v majetku např. domova pro seniory, ale přichází do zařízení v pravidelných časech společně s terapeutem,“ říká.

Klienti domovů si na psy rychle zvyknout a často se i rozpomenou na vlastního čtyřnohého mazlíčka. „Již řadu let je prokázán pozitivní vliv zvířat na fyzický i psychický stav seniorů, kteří se na návštěvu čtyřnohých kamarádů vždy velmi těší. Kromě psů se v domovech pracuje běžně i s kočkami, morčaty, králíky nebo i papoušky,“ dodává.


Tři psi
"Pes má krásu bez ješitnosti,
sílu bez krutosti
a lidské ctnosti bez lidských vad."

                        George Gordon Byron