3. ročník projektu „Jedeme v tom společně„ je úspěšně za námi. Bylo to opět 8 perných týdnů, nebo chcete-li 2 měsíce cyklistických štafet, kdy se naši senioři střídali na různých samohybech, šlapadlech, moderně řečeno – rotopedech. Na březnový začátek závodu trénovali někteří průběžně celý rok, neboť se jim šlapání zalíbilo již v minulém ročníku. Přimět seniory k pravidelnému sportování nebo alespoň k pravidelné pohybové aktivitě je vlastně původní myšlenka celé akce. Pořadatelem je Domov pro seniory Vrbno pod Pradědem, resp. Jejich pan ředitel Mgr. Jan Vavřík- jehož přízvisko je Cyklo Honza. Jeho myšlenka a projekt, který vybudoval a jemuž se velmi srdcařsky věnuje, se rozšířil již do 60 zařízení pro seniory po celé České republice i na Slovensku. V této široké konkurenci si team našich 14 seniorů postupně ve štafetě šlapající každý pracovní den drželo 25 místo!! 🙂 Někdo šlapal za den 3 km, někdo 15 km a každý kilometr byl příspěvkem do společného výkonu, do denní statistiky. Ano, tak daleko to pořadatel dotáhl, podařilo se mu sestavit team expertů, který vytvořil aplikaci, kam jsme denně zapisovali výsledky a denně jsme věděli, jak si stojíme oproti konkurenci.
Velikou výzvou pro nás byla poslední časovka- konec závodu, kdy jsme před sebou měli do cíle 100km. Všechna zařízení stála na startu on-line. Byl dán časový limit pro umístění, závod probíhal se skype komunikací a bylo to skvělé!!
Naši závodníci jsou v našich očích machři. Průměrný výkon našeho teamu byl v průběhu akce kolem 60km za den, jenže ten rozhodující den, den D, se s nimi cosi stalo… už to nebyli odpočívající senioři, ale draví závodníci, kteří do toho cíle prostě DOJEDOU! A dojeli, tedy, za 5 minut konec limitu, ale DOJELI!! Musím přiznat, že jsme s kolegyní skákaly radostí, a s napětím očekávaly, výsledkovou listinu. To týdenní čekání bylo náročné, ale očekávaný den přišel a my se dozvěděli, že jsme vyšlapali nádherné 20. místo!!
K vyhlášení výsledků a dekorování účastníků byla přizvána naše paní ředitelka a mnohým babičkám a dědečkům vyvstaly slzy v očích, neboť zlatá medaile se nedostává každý den. Samozřejmostí byl i diplom, a jako poděkování za reprezentaci také mezinárodní česko- slovenský muffin a drobná kosmetika. Ti, kdož přispěli vyšším počtem kilometrů dostali trička, která věnoval do soutěže sponzor.
Přišly sklenky na řadu a šampaňské a dojetí přešlo v zábavu a bujaré rozhovory.
A dál? Těšíme se na další ročník, a část seniorů zůstává v treningu s úmyslem – na celý rok, tak uvidíme, zda jim to vydrží 😊
